Squatteři se zas ukázali jako největší uličníci. Udělali si koncert v jedné neobydlené a vybydlené vile, ale my jsme jim ukázali co proto! Vytáhli jsme je ven, ať si jdou dělat veřejně prospěšné práce, ať jsou taky k něčemu lenivci jedni!
Že squatteři nepracují je samozřejmě blbost. Pracování vůbec nesouvisí se squattingem, lidé mohou pracovat či studovat a přitom bydlet ve squatu. Ale to jsem trochu odbočil, otázka proč je squatting u nás tak neoblíbený je nudná, jasná, ale otázka proč lidé těm dosti neoriginálním argumentům dávají nějakou váhu zajímavá už je. Ale nejdříve k těm argumentům, tak proč je každej squatter raubíř?
Protože nerespektuje majetek? Nee, tím to není. Restrikcí na majetek je už dosti, nemůžete si na svém pozemku stavět, co chcete, musíte udržovat nějaký hygienický standard, atd. Tak proč neudělat ještě jednu restrikci? Že majetek musíte používat? Samozřejmě že se squatteři neusídlují v používaném domě, ale když ho majitel nepoužívá už roky, když se třeba ani neví, komu ten dům přesně patří, když majitel nemovitost ani nechce či případně na ni zapomněl, kde je problém v jeho využívání? Přece vlastnictví není bohem dané právo, ale je uplatněno, protože dobře slouží společnosti. Jakmile ale přestane funogvat, určitě by se na to nemělo hledět jako na dogma. Anglie, Německo a ostatní v tomto vyspělejší státy mají zákony, které udávají lhůtu, po které nevyužívaná nemovitost může být obsazena squattery, tedy alespoň do té doby než si jich majitel všimne a rozhodne se je vyhodit. To alespoň mě dává mnohem větší smysl.
Takže squatteři se přistěhovali do rozbouraného baráku v ne zas tak hustě osídlené oblasti. Ten dům patří státu a vzhledem k tomu, že ho stát nevyužívá, tak není vlastně nikdo poškozený. Teda, kromě sousedů, squatteři si tam totiž pořádají koncerty!! Oooo jak hrozné. Ale budiž, já bych asi taky nechtěl bydlet někde, kde neustále slyším, jak si někdo hlasitě užívá života. Ale úplně stejně bych nechtěl, aby se postavila dálnice přímo před můj barák, aby se změnil koridor letadel nad můj dům, aby město udělilo povolení neharmonickému harmonikáři přímo před mé okno, atd. Tyto věci se ale prostě dějí a nějaké negativní externality jsou bohužel nedílnou součástí moderního života. Tak jako tak, ta chyba ani není v tom squatu, ale v tom, že majitel ten dům nevyužíval, na něho by ti nespokojení lidé měli řvát, tam je ta externalita zprvu vytvořena.
A když jsem tohle všechno vysvětlil mamce, tak jenom odpověděla, že je stejně dost nezodpovědný být squatter. Říkala (sice nepodloženě, ale no a), že squatteři se dožívají méně, mají asi větší výskyt nemocí, atd. Opravdu nevím, jestli a proč by to tak mělo být, ale tak třeba ano a třeba lidem opravdu vadí jejich laxnější přístup k životu. Ale co ten náš? Nežijeme my mnohem méně odpovědně než squatteři? Nechci tu psát o našem přístupu k životnímu prostředí, o jaderných elektrárnách vyrábějících paliva pro další zbraně, o hladomoru, atd. ale je celkem jisté, že my taky nějak zvlášť odpovědně nežijeme.
Tak proč nemáme rádi squattery? Ta jednoduchá odpověď je, že žijí jinak a je vždy těžké akceptovat jinakosti. Ale možná je v tom něco víc. My jsme si zvykli dodržovat nějaká pravidla a strašně se nám nelíbí, když tato pravidla jsou porušeny. Tady je úplně jedno, o jaká pravidla zrovna jde, ale prostě, že jde o pravidla. Ty nám dávají iluzi bezpečnosti, protože si myslíme, že víme co očekávat. Ale ta daň za tohle je až moc veliká.
Uvedu dva příklady. Kdo se kdy cítil bezpečněji, když vidí policistu, strážce pravidel a bezpečnosti na ulici? Já se tedy začnu ještě víc bát: říkám si, proč tu je a jestli ten důvod je takový, abych se měl začít bát. Říkám si, zda je šance, že mě začne šikanovat nebo se začnu strachovat, jestli jsem náhodou neporušil nějakou vyhlášku: nakonec se dokonce podívám, jestli tu někde na autoprázdné ulici není přechod. Ne, to co má posílit strach bezpečí nakonec dělá opak. Podobně je to s gramatikou, čím více někdo umí gramatiku nějakého jazyka, tím je pro ni obtížnější se spontálně v daném jazyce pohybovat, protože se začne bát říct něco, co je gramaticky chybně. Nakonec to tomu člověku jen ztíží se onen jazyk pořádně naučit. Pravidla tedy určitě mají svoji roli na světě, ale musejí být flexibilní. Když se ale společnosti tváří, že jsou pravidla neporušitelné, tak ta způsobilá daň je obrovská, je to stále jako v Havlově Moci Bezmocných.
A tak možná nemáme rádi squattery, protože si tohle právě kvůli nim uvědomujeme.