Jeden příklad za všechny je plošný zákaz pro gaye, aby darovali krev. Samozřejmě celé vysvětlení této diskriminace stojí na předsudku, že všichni gayové žijí promiskuitně, a že všichni mají AIDS. Je skvělé si uvědomit, že toto vysvětlení už nefunguje, jakmile zaměníte „všichni“ za (i tak dost nadsazeně) „většina“. Protože i kdyby se našel jenom jeden gay, který žije zcela konzervativní život se svým partnerem a svými dětmi, tak je diskriminován, pokud mu je znemožněno darovat krev. Gayové nešíří AIDS, AIDS šíří nechráněný a promiskuitní sexuální život. A může být pravda, že si gayové takový život dopřávají v průměru více, než jejich „normální“ protějšky, což ale jenom znamená, že je správné, aby mohlo darovat krev procentuálně méně gayů než heterosexuálů. Zajisté by to ale nemělo diskvalifikovat všechny homosexuály. Lékař by se při odběru měl ptát, kolik partnerů jste za poslední rok vystřídal(a), a ne jestli jste muž, který někdy spal s jiným mužem.
Je to jako kdyby černoši měli mít zakázáno chodit do univerzit, protože se ukázalo (alespoň se pod to podepsal Peter Singer), že černoši prý mají v průměru o trošíčku nižší IQ než třeba Evropani, kteří mají být zase o chlup ‚hloupější‘ než Asiati. Nevím, jestli podobné studie mohou být jakkoliv vypovídající, ale i kdyby byl tento výsledek pravdivý, tak jediné, co z něho vyplývá je, že by se v průměru do univerzit mělo dostat asi o trochu méně černochů a o trochu více Asiatů – diskriminace by začala, kdybychom kvůli těmto výzkumům plošně zakázali černochům a Evropanům chodit na vysoké školy a nechali všechna uvolněná místa Asiatům. To zní absurdně, ale s gay dárcovstvím je to přesně to samé.
Ale tohle každý ví. Lidé rádi paušalizují, je to pro ně jednoduší. Každý sice ví, že ne všichni sudetští Němci byli zrádci; že ne každý Rom krade; že ne každý politik volá po večerech Janouškovi, a že ne každý gay by byl mizerný rodič; nicméně podvědomě už přesvědčení nejsme a není zas tak průlomové si uvědomit, že za takové kolektivní paušalizace opravdu stojí nenávist, alespoň ta podvědomá. Následná racionalizace diskriminace pomáhá lidem zapomenout, že se chovají trochu přízemně: „Zeman Putnu nechtěl jmenovat protože byl na Prague Pride, Putnova sexuální orientace s tím nemá nic společného“; „ženy mají pečovat o domácnost a muži mají pracovat, tak to vždy bylo a vždy bude“; „chtějí se jenom zviditelnit, nic víc“!
Nicméně každá akce má svoji reakci. Pokud společnosti přijde odporné používat krev od homosexuálního dárce, tak je tu možnost, že v nemocnicích bude nedostatek krve. Jihoafrická republika měla v dobách apartheidu ekonomické problémy, protože nedokázala dobře využít potenciál černé většiny. Alan Turing mohl jako pravděpodobně nejvýznamnější matematik 20. století dát společnosti mnohem více, kdyby nebyl ‚léčen‘ britskou vládou.
Dnes je velice jednoduché pro Evropana odjet tam, kde jsou pro něj příjemnější podmínky. Často se říká přistěhovalcům, že pokud se jim to tu nelíbí, tak se mají vrátit. Což je pravda, kdyby se vrátit mohli. Ale například gayové odjet mohou – alespoň určitě ti ne úplně chudí, ti vzdělanější, ti, kteří asi mají největší potenciál společnosti nějak prospět. Proč by taky měli zůstávat někde, kde nemohou založit rodinu a třeba kde je ostatní ani moc nechtějí, když je spousta relativně blízkých zemí, v kterých si mohou žít lépe? Každá společnost by si měla uvědomit, že se diskriminací sama ochudí.
Volbu jestli diskriminovat má vždy společnost; diskriminace je lidská a vlastně ji chápu, je ale taky bolestivá, a to pro obě zúčastněné strany.