Rodince se vždy zvedne žaludek, když uslyší slova „Hnutí duha“. Někdo v komentářích protestu, ve kterém se feministky v Polsku svlékli do naha, aby bojovali proti prostituci, napsal populární komentář „Kdybych byl ženská a měl takovýhle kozy, tak se nikdy nesvlíknu“. Protestující proti jaderným elektrárnám se v lepším případě považují za idioty, v horším za ruské špióny. Tak proč je tu tento antagonismus vůči aktivistům a neziskovým organizacím? Proč neposloucháme tyto lidi? Nebo je poslechneme, ale nebereme je vážně a jenom se jim pak v hospodě smějeme, proč? Důvodů je asi spousta, ale žádný z nich nebude přesvědčivý. Nebo přesvědčte mě a pište důvody! Tady je pár, co mě teď napadly:
„Máme vládu, ta má odborníky, aktivisti stejnak nic neví“.
„Aktivista nic nedělá, jen křičí. Nic stejně nezmění“.
„Aktivisté jsou placeni z různých skupin a lobbistů, těm určitě nejde o náš zájem“.
„Aktivisté komplikují a zpomalují legislativní proces“.
Ani jeden z nich není dobrým argumentem. Problém je, že i když nesouhlasíte s názorem někoho jiného, tak je pravděpodobné, že trochu pravdy na tom jiném názoru prostě někde je. Tímto způsobem můžete zlepšovat svůj vlastní, debatovat a pochopit problémy a pozice jiných. Když se to nedělá, tak z toho může vzejít katastrofa: komunistická architektura budiž tomu příkladem. Tak prosím, zeptejte se toho člověka, který se přivázal ke stromu, proč to přesně udělal, podívejte se na jeho argumenty a pak na svoje, prozkoumejte všechnyčásti problému a až potom ho případně odtamtud odtáhněte.