Obě tvrzení jsem opsal z Vašich předchozích příspěvků, vskutku ilustrativní 😉 Měl jste pravdu: paradoxy vítězí.

Ve zkratce – squateři si hlasitými hudebními produkcemi s přemírou basů znepřátelili sousedy (několik set studentů na kolejích 17. listopadu). Majitel Milady na ně tehdy poslal jakousi „bezpečnostní agenturu“ složenou plešatých vlastenců a myslím, že sqateři byli ještě rádi za příjezd policie (bylo mně jich tehdy opravdu líto – patřil jsem k těm pár lidem, které ani přes ten kravál nezvládli moc naštvat). Kdyby zůstali u koncertů na akustikou kytaru, výstav a happeningů, mohli tam imho klidně být doteď. Stejně jako tam byli dlouhé roky předtím a nikomu příliš nevadili.

Každopádně, jak jednou naštvete sousedy, máte zaděláno na problémy. Když tam teď přišli „jen na víkend“ (alespoň jsem to tak někde viděl prezentováno), hádám, že osazenstvo kolejí reagovalo dost alergicky a policie pak už nic moc jiného dělat nemohla.

Osud důchodců ve sqatu příliš nesleduju, ale řekl bych, že na střeše zatím nejsou a většina znich nejspíš ani nemá dredy. Ale kdo ví, jak to dopadne.

Stejně, jako je teoreticky možné zkřížit medvěda se zajícem, ale já bych řekl, že je to dost nepravděpodobné, nikoho to zatím nenapadlo a hlavně k tomu nedochází. Proč se tedy strašit tím, co je nepravděpodobné a co se neděje?
To je přeci zbytečné a kontraproduktivní.

Vtíravý pocit „Dežo ví“.

rozumně to tady shrnul martin gust. a že o tom „opravdu moc nevíte“, to je z diskuse velmi dobře vidět. škoda, že i přesto máte potřebu se k tématu celkem radikálně vyjadřovat a hned přispěchat s absurdními hluboce lidskými příběhy

Ale mladý Loebl má aspoň nějaké příspěvky v diskusi, dívejme se na to z té lepší stránky.